Zuzana Poláčková
Vystudovala jsem lékařskou fakultu a učitelství pro 2. stupeň ZŠ a SŠ, poté jsem absolvovala tříletý seminář waldorfské pedagogiky pro učitele.
Již jako dítě školou povinné jsem většinu svého volného času věnovala hudbě. Od gymnaziálních studií jsem se také začala intenzivně věnovat práci s dětmi. V občanském sdružení Collegium pro arte antiqua a posléze Collegium pro vita creante jsem mohla zažívat sílu společenství a mohla jsem jej pomáhat spoluutvářet vedením dětských hudebních souborů, výuky hry na zobcovou flétnu a přípravou komunitních aktivit.
Hraji na zobcové flétny, příčnou flétnu, violu da gamba a nejde-li to jinak, tak i na kytaru.
S mou kamarádkou Božou Svirákovou mě svedl osud dohromady již v 11 letech a je až neuvěřitelné, jak propojené naše cesty jsou a jak velkým zdrojem inspirace pro mě naše spolupráce je. Naposledy jsem si to mohla ověřit při našem pětiletém společném angažmá v brněnské waldorfské škole, kde jsem vyučovala hudební výchovu a vedla školní orchestr. Společně s Božou jsme také v roce 2011 založily a dodnes vedeme mateřský klub Klubík.
Miluji dětskou upřímnost a pravdivost a to je to, co mě k práci s nimi znovu a znovu přitahuje. Kromě hudby, všelijakého sportování a rukodělného kutění mám ráda svého muže a naše čtyři děti. Těší mě svolávat lidi dohromady k čemukoli, společným muzicírováním počínaje, vařením marmelád konče.
Božena Sviráková
Vystudovala jsem podnikatelskou fakultu a současně i učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Aby toho nebylo málo, absolvovala jsem tříletý seminář waldorfské pedagogiky pro učitele. Působila jsem v brněnské waldorfské škole jako učitelka hudební výchovy a ručních prací a jako klavírní korepetitorka. V posledních letech jsem též působila jako lektorka hudby na seminářích waldorfské pedagogiky.
S hudbou je spojen téměř celý můj život. V dětství jsem začala hrát na zobcové flétny, příčnou flétnu a později i na klavír, varhany a lyru. V Collegiu jsem založila a vedu hudební kroužky pro děti – Ťukálci a Pískálci, soukromě vyučuji také hru na zobcovou flétnu.
V 11 letech jsem potkala svoji skvělou kamarádku Zuzku Poláčkovou a od té doby spolu stále něco vymýšlíme a podnikáme. Při rodičovské dovolené jsme založily pro své i další děti a jejich maminky mateřský klub Klubík.
Na dětech mám nejraději jejich bezprostřednost a upřímnost. Stále žasnu nad nevyčerpatelnou studnicí jejich nejrůznějších skvělých i šílených nápadů. I naši 4 synové mi k tomu dávají nespočet příležitostí.
Mám ráda chození po horách, jízdu na koloběžce a na lyžích, vyhřívání na slunci, ruční práce a ticho. Zejména na to poslední mi zbývá pramálo času.
Radim Poláček
Někdy v roce 1988 jsem se ve společnosti hudbymilovných lidí, která si po sametové revoluci začala říkat Collegium pro arte antiqua, potkal se Zuzkou Poláčkovou, následně pak i s Božou Svirákovou a Maruškou Pavoničovou. Protože tato společnost se primárně zabývala hudbou, snažil jsem se tuto muziku ze všech sil přitvrzovat hrou na kontrabas, violón a violu da gamba.
Jsem strojní inženýr a téměř celý svůj profesní život jsem zasvětil horkovzdušným balónům a vzducholodím, nejprve jako svému zájmu, později coby svému zaměstnání ve společnosti BALÓNY KUBÍČEK. Vedle této práce jsem absolvoval proseminář waldorfské pedagogiky a v současné době studuji MBA.
Jsem technik tělem i duší a fakt, že technické práce mi v mém povolání rok
od roku ubývá, kompenzuji vymýšlením a realizací nejrůznějších „technologických“ projektů s dětmi. Stavíme hliněné pece na chleba, vyrábíme brikety z hoblovaček, tkáme na dřevěných stavech, stavíme sluneční hodiny, zkrátka děláme spoustu skopičin. Někdy zjišťuji, že dělám s dětmi to, co jsem ve svém dětství z nějakého důvodu dělat nemohl. O to víc si to teď užívám nejenom se svými čtyřmi kousky, ale i s jejich kamarády. Takže na akcích Collegia mě většinou najdete v nějaké řemeslné dílničce.
Myslím si, že dělat rukama něco opravdového je to, co dětem v dnešním, povětšinou už jenom virtuálním světě, chybí.